Tvoříme novou knihu, O Lumprdlících a Sluneční královně, a tady je shrnutí o tom, co bude zač a jak to vypadá s datem vydání.

Nu, abych vás nenapínala, to nejdůležitější: mysleli jsme, že bude na podzim. Ale ne, bohužel. Bude na jaře.

Pročpak to zpoždění?

Je toho zkrátka mnoho, co je potřeba kolem knihy zařídit, odilustrováno čerstvě máme, ale přichází na řadu sazba a ta je náročná. A pak hlavně, ta naše ruční ilustrace – že je odilustrováno je půlka práce, nyní obrázky ve fyzické podobě (pěknej paklík!) putují ze Slovenska do Čech, kde se musí naskenovat, skeny pak upravit a pak máme teprvá obrázek v elektronické podobě (a už plně chápem, proč se tak mocně dnes „ilustruje“ počítačem, proč už stará dobrá ruční práce moc nefrčí a tak si alespoň připadáme jak poslední mohykáni – i když častěji spíš trochu jako někdo, kdo se dlaní snaží chytit rozbouřenou řeku – a věříme, že ta opravdovost a poctivost vás vtáhne a vy ji oceníte, ucítíte, pochopíte…)

No a tedy ta sazba, korektury textu, ladění, každý milimetr je důležitý… A jelikož to nelze uspěchat, leda tak na úkor kvality a to my ne, tak knihu nevypustíme do světa nyní, ale uzraje nejspíš tedy na jaře. Tak je to tedy. Mrzí nás to, že jsme vás už natěšily. Věřte, že my byly natěšené ještě víc! Nu, ale..

Lumprdlíci a Sluneční královna

Jaká kniha, modromodrá veliká, se nám to tedy rodí pod rukama?

Už je to tak, už se to rýsuje a vyrýsovalo, že bude zase celá modrá, no bodejť by ne – vydáme se do vesmíru za bytostmi, které jej udržují v harmonii svým zpěvem. A i tyhle dokonalé bytosti najednou helemese, do cesty se jim připlete strach. Ano, bude to hodně o strachu. V nás, uvnitř. Z našich slabostí a zodpovědností, strachů být sám sebou.. A strach vpluje mezi vesmírné bytosti a Harmonie, jak se tak říká, je ta tam. Jako když ji odfoukne vesmírné kýchnutí.

A tak se shodou náhod se Sluneční královnou vydají na Zem vesmír zachraňovat. Sluneční královnu bych obzvláště ráda doporučila k pozornosti, neboť i ona má své strachy a souvisí to s krajkou, jakou plete. No mě je to tedy dost blízké, ten strach, a tak jak sama na tom pracuji, tak i Královna… ale to bych předbíhala a koho tam ještě máme?

Ano, přeci pan Profesor T.Ch.A. Velká kapacita! Nemá-li však on drobet poťouchlý úšklebek? Ale kdepak, to se jen kmitlo něco vzadu v mysli. On jen přeci přispěl malou radou. Dobře míněnou, samozřejmě. Raději však od něj dál nebo nás smete cukrový prach jeho Divoké koblihy!

Lumprdlíci a Sluneční královna

Tož kdož tam dál? Nojo, dva králové, jak kohouti na smetišti se tam budou strkat – totiž, o tom, že bude to zase kniha celá modrá jest mírně nejisto v tom, že se podíváme i na planetu Zemi, která je sice modrá, z toho vesmíru, ale my se zavrtáme těsně nad hlínu, do království zeleného Miříkovitého, a tak tam bude i hojně té zeleně. Protože kde jinde hledat lásku, než na planetě Zemi, žejo. Však tam také někde žije Armonia, dobrá víla… Království Miříkovité a Brutnákovité, zelená vlna a moje láska k přírodě a makro pohled na svět pod listem. Velké zápasy a příběhy se tu odehrávají… a tak dál, a tak podobně.

Rokování

A největší zbraní je úsměv, řekla Královna.

A největší magií slovo, řekl Král.

Tak to bychom měli.

Zkrátka, bude to zase báječná kniha, kterou již nyní milujeme a děláme ji s láskou, ňuňáme a ťutáme a i proto to zpožděníčko krapet, a to ještě ani nevíte, že už měla být vlastně před rokem, ale vlastně se to zkrátka celé vyvíjí takhle.

Tolik dnešní informační linka,

děkujeme, že jste u toho s námi a držte palce dál.

Díky!

Mia

Lumprdlíci a Sluneční královna

Lumprdlíci a Sluneční královna