Noříme se čím dál víc do ilustrací. Už jsme si našly pracovní rytmus, v našem mini tříčlenném týmu: Lucy ilustrátorka, Alenka sazečka a já. Tanec tří rolí se slévá v jednu velkou společnou radost…

Noříme se čím dál víc do příběhu a ten nám modrá pod rukama, protože jsme ponořeni ve vesmíru. Hledání výrazu zpočátku (což můžete vidět na prvních ilustracích) se ustaluje a upevňuje, příběh si zvolil svou tvář a pevně se v ní usazuje. Uvidíme, jak se vše spojí na konci.

Postupujeme teď už hloub a hloub, pozvolna ale jistě, chaotický začátek je pryč. Alenka sazečka úplně na začátku nahodila celý text jen tak nahrubo, abychom se mohly odpíchnout a vědět, na kolika jsme stránách. Jak nám to umožní knihu rozvrstvit a zrytmizovat.

Teď se prokousáváme jednotlivými stránkami. Alenka vždy vezme kousek textu a ten vyskládá. Musí dbát na logiku textu, neuseknout někde příběh v půlce scény, vést čtenáře hladce a obrace jemně tam, kam jej vede příběh.

Lucy potom prázdnou sazbu dostane a podle ní ilustruje. Někde jsou jen bloky textů, klidné a plynoucí. Jinde se ale děj láme a text si chce hrát. Jako třeba tady:

Níže jsou už samotné ilustrace, které obdrží Alena a nalije do nich text. A tak se koušem dál a dál…

 

… Až teď si Lumprdlíci všimli, že u nohou Královny leží ryba. Šupiny té ryby se leskly barvami duhy, stejně jako dlouhý ocas a rozevláté vlasy …

… Sluneční královna se potutelně usmála a pískla na prsty. Ostrý hvizd ještě ani nestačil doznít a z oblohy se k nim snášel – Tapír! Další zvíře z Královnina stáda …

… Královna vytáhla z účesu své jehlice. Začala plést krajku a dala se do zpěvu. Když byla krajka dost dlouhá, pustila jehlice a krajka dál plula vzduchem …

Lucy maluje – klikněte a podívejte se na její youtube timelaps od minuty 7:07 (a zhlédněte i ostatní vlogy, Lucy vás bude bavit:)

Všechny ilustrace po kupě, jsme tak možná ve čtvrtině…? A jak říkáme: modrá a snad i moudrá kniha …